A začaly vznikat první lidská sídla, která se potýkala s problémy distribuce vody, hygienou a biologickým odpadem. Různé civilizace po celém světě přicházely v průběhu staletí se svými vlastními řešeními. Už ze 7. tisíciletí př. n. l. jsou dochovány studny, které byly vykopány na území dnešního Izraele.
Výrazná změna nastala s rozmachem Sumerské říše ležící na území již zmíněného úrodného půlměsíce. Strategická poloha mezi dvěma řekami - Eufratem a Tigridem usnadňovala pěstování plodin. Nejvýznamnějším sídlem tehdejší říše bylo město Uruk. To v době největší slávy obývalo přes 40 000 lidí a další desetitisíce žily v blízkém okolí. Uruk se do historie kromě počátky účetnictví a systémem placení daní zapsal také díky kanalizační infrastruktuře a cihlovými latrínami.
Římský pokrok
Další rozvoj kanalizačních prvků byl díky historickému vývoji spojen především s mocnými říšemi dominujících v prostoru Středozemního moře. V 7. století př. n. l. začíná v Římě vznikat městská stoka, později pojmenovaná Cloaca Maxima (Velká stoka). Z té doby jsou známy i první pokusy o čištění odpadní vody pomocí vsakování do propustné půdy v Řecku.
Zdroj: Unsplash
Římané stojí za popularizací dodnes známých spa, vycházejících z latinské fráze sanus per aquam (vodou ke zdraví), jsou také architekti akvaduktů, pomocí kterých dopravovaly vodu z řek do velkých center své říše. Hygienické standardy tehdejších toalet a kanalizací ale ani zdaleka nedosahovaly toho, co po nich požadujeme dnes my.
Zdroj: Unsplash
Archeologické důkazy naznačují, že spíše než o vizionářství či hygienu šlo Římanům o pohodlí. Primárním cílem nebyla sanitace ale spíše odtok nahromaděné vody z ulic a domů. Na druhou stranu, v dobách vrcholné slávy vedla kanalizační síť Cloaca Maxima téměř pod celým územím města. Zprvu pouze jako kanál linoucí se městem, později byla stoka svedena pod úroveň městské zástavby.
Veřejné toalety a jejich specifika
Některé římské zvyky se z dnešního pohledu jeví jako kulturně i hygienicky nepředstavitelné. Veřejné toalety, navázané na veřejné lázně, které se začaly objevovat kolem 3. století př. n. l. byly místnosti o 10 až 20 nijak neoddělených latrínách. V době, kdy římským šatníkům vládly togy se tento typ toalet jevil jako elegantní a rychlé řešení. Nicméně to byla místa, kam lidé chodili spíše z nutnosti, kromě pochopitelného zápachu a nečistot, přitahovaly toalety také krysy. Ještě více nepředstavitelně působí praxe, kdy toaletní papír nahrazovala houba na tyči, kterou uživatelé latrín vzájemně sdíleli. To způsobovalo časté zdravotní a jiné obtíže.
Zdroj: Alamy
Do té doby běžné vyprazdňování na ulicích začalo obyvatelům Říma vadit a dokonce začalo být trestáno. Objevují se i zmínky o tom, že na zdech domů se objevovaly hanlivé nápisy vůči těm, kteří v této činnosti pokračovali i s rozvojem veřejných toalet.
Častým jevem byly také přenositelné dřevěné kádě, které si sebou braly bohatství vrstvy na společenské akce, během kterých se do těchto transportních toalet vyprazdňovaly. Jejich sluhové pak obsah vylévali do uličních kanalizačních stok. Později se začaly toalety budovat i přímo v domech, avšak na místech, kde bychom je nečekali - v kuchyních. Toalety sloužily zároveň jako odpadní koše pro organický a jiný odpad, vzniknuvší při vaření.
Zhruba ve 3. století př. n. l. se na území dnešní Číny, během dynastie Han objevují tzv. prasečí záchody, kdy je toaleta spojena s chlívem a prasata požírala vše, co z toalet vypadlo. V některých částech východní Asie se tento typ toalet objevoval ještě v první polovině 20. století.
Pád Říma a cesta do temnoty
Ač se může zdát, že na troskách jedné říše vznikne dříve či později říše nová, v případě skonu Říma tomu tak nebylo. Roky 395 a 466 našeho letopočtu měly nedozírné konsekvence. Relativně kulturně vyspělá Římská říše se pod vlivem mnoha faktorů rozpadla a Evropa se na dlouhá staletí propadla do temného období, kdy se prakticky zastavil jakýkoliv vývoj. Středověk byl návratem k primitivním hygienickým návykům, který korunoval strach lidí z vody - skrze kterou se šířily nemoci.
Zdroj: Unsplash
Tehdejší dlouhodobě špatné klimatické podmínky způsobily, že se mnoho lidí z vesnic přesunulo do měst, která se se svou katastrofální hygienou stala centrem epidemií, které pustošily Evropu po další staletí.
Zmar této epochy a omezený vývoj dokumentuje i výzkum harvardského vědce Michaela McCormicka, který za nejhorší rok lidských dějin označil rok 536. Evropu, Střední východ a část Asie totiž pohltila na celých osmnáct měsíců podivná mlha, která ji zahalila do permanentního přítmí. Původcem této děsivé mlhy byla soustava několika sopečných erupcí na Islandu. Letní teploty výrazně poklesly, slunce svítilo spíše jen jako noční měsíc, na mnohých místech nebylo možné vypěstovat pšenici, zásadní surovinu nutnou k výrobě chleba. Hlad, zima, deprese a do toho se z byzantské Konstantinopole začal šířit dýmějový mor, který výrazně zasáhl téměř polovinu kontinentu.
Kdy si lidé uvědomili, že špatná hygiena souvisí se šířením nemocí? Kde byla vybudována první funkční kanalizace a jak jsme na tom dnes? Post středověkou historii kanalizací vám přineseme v druhé části tohoto textu.
Zdroje:
Historie kanalizace sahá až do starověku, TZB-Info.cz, (červen 2019)
How the ancient Romans went to the bathroom, Smithsonianmag.com, (listopad 2021)
Plague bacteria may be hidding in common soil or water microbes waiting to emerge, TheConversation.com, (únor 2018)
Roman toilets were actually pretty gross, TheAntlantic.com, (leden 2016)
Talking heads: what toilets and sewers tell us about ancient Roman sanitation, TheConversation.com, (listopad 2015)
What the earliest toilets say about how human civilization evolved, Discovermagazine.com (leden 2020)
Who invented toilet paper, History.com (Duben 2020)
Why 536 was worst year to be alive, Science.org (listopad 2018)
