Dešťová voda byla dlouho vnímána jako nežádoucí rušivý prvek v městském plánování. V éře klimatických změn je však potřeba radikální změny myšlení: Pouze skrze dobré hospodaření s dešťovou vodou ve městech lze zabránit záplavám, zmírnit tepelné zatížení a dlouhodobě zlepšit kvalitu života v urbanizovaném prostředí.
Naše města se mění – a s nimi i požadavky na jejich plánování. Klimatická změna nás staví před výzvu, jak zvýšit odolnost městských oblastí vůči extrémnímu počasí. Zároveň pokračuje urbanizace, což vede k většímu zpevnění povrchů a narušení přirozeného vodního cyklu. O to důležitější je změnit přístup: od rychlého odvádění dešťové vody směrem k městskému plánování, které s vodou počítá jako s cenným zdrojem.
Dříve byla dešťová voda považována za odpad – něco, co je třeba co nejrychleji odvést z městského prostoru. Dnes je jasné, že tento přístup nejen zvyšuje riziko záplav, ale zároveň přispívá k vysychání městských půd. Dešťová voda by měla být vnímána jako součást přirozeného vodního cyklu – cyklu, který je třeba v městském prostředí znovu zavést.
Citlivé hospodaření s vodou a plánování znamená pracovat s dešťovou vodou tam, kde spadne. Technicky to znamená například využívat střechy jako zásobníky vody, podzemní systémy – jako Wavin TreeTank – k zavlažování stromů a propojené senzory k inteligentnímu řízení distribuce vody. Tyto kroky zároveň vytvářejí zelené oázy, které zlepšují mikroklima a podporují biodiverzitu. Voda se tak stává nástrojem pro zdravá a obyvatelná města.
Nejde jen o technická řešení, ale o nový přístup k vodě: dešťová voda se nespravuje jen pasivně, ale aktivně se s ní pracuje. K tomu je potřeba mezioborová spolupráce – mezi architekty, urbanisty, zahradními architekty a inženýry. Pokud je voda vnímána jako nedílná součást návrhu, vznikají čtvrti budoucnosti: odolné vůči klimatu, obyvatelné a udržitelné.
Dobré hospodaření s dešťovou vodou není jen módní trend. Je to nezbytná reakce na výzvy naší doby – a velká příležitost pro tvorbu obyvatelných měst. Pokud přestaneme vnímat dešťovou vodu jako problém a začneme ji chápat jako prvek utvářející prostředí, můžeme vytvářet městské prostory, které spolupracují s přírodou – ne proti ní.