Jako vegetační označujeme střechy, které pokrývá vegetační souvrství, což je soubor funkčních vrstev, které svými vlastnostmi a společným působením tvoří vhodné a trvalé prostředí pro růst rostlin (Burian, S. a kol., 2016). Vedle dříve zmíněných benefitů, kterými jsou zejména snížení teplot a prašnosti v sídlech, zvýšení vlhkosti vzduchu a snížení povrchového odtoku, jsou významnými přínosy vegetačních střech též zlepšená izolace budov a urbanistická a krajinářská funkce.
Vegetační střechy dělíme na intenzivní, polointenzivní a extenzivní. Hlavní rozdíl mezi nimi je v tloušťce a složení vegetačního souvrství a v druhu vegetace. Extenzivní vegetační střechy mají souvrství o mocnosti zhruba 40 až 200 mm a vegetaci tvoří rozchodníky, sukulenty či suchomilné trávy a byliny s nízkými nároky na údržbu a bez potřeby závlahy. Intenzivní vegetační střechy mají souvrství zpravidla o mocnosti více než 300 mm, vegetaci pak tvoří trávník, trvalky, keře či menší stromy, při velkých mocnostech souvrství (až 2000 mm) pak mohou být na těchto střechách vysázeny i vysoké stromy. Intenzivní střechy se někdy též označují jako střešní zahrady, potřebují pravidelnou údržbu včetně závlahy a hnojení. Jsou zpravidla běžně pochozí a nabízejí uživatelům estetickou a rekreační funkci. Polointenzivní vegetační střechy jsou pak přechodem mezi výše zmíněnými typy.
Základním požadavkem na proveditelnost vegetační střechy je dostatečná únosnost konstrukce střechy. Přitížení vegetační střechou se vždy počítá na stav nasycení zeminy vodou a může nabývat hodnot od cca 80 kg/m2 (u extenzivních střech s nejmenší mocností) až po hodnoty v tunách na m2 (u intenzívních střech se souvrstvím více než 1 metr). Nutné je připočítat i hmotnost vegetace a samozřejmě zatížení sněhem, sáním větru a užitečné zatížení. Dalšími technickými podmínkami je odolná hydroizolace, pevnost tepelné izolace a účinná parozábrana. Vegetační střechy jsou ideální na jednoplášťové střechy, ale lze se s jejich použitím setkat i na jednoplášťových obrácených střechách. Na dvouplášťových střechách je jejich použití spíše výjimečné.
Nepřípustné jsou vegetační střechy zpravidla v historických částech měst, kde mohou narušit historický charakter města či střešní krajiny.
Střechy s mocností souvrství do 100 mm se většinou provádí jako jednovrstvé ve skladbě (odspodu): hydroizolace odolná proti prorůstání kořenů – ochranná a separační vrstva – vegetační vrstva se zvýšenou vodopropustností – extenzivní vegetace. Vícevrstvé střechy pak mají skladbu: hydroizolace odolná proti prorůstání kořenů – ochranná a separační vrstva –drenážní vrstva – filtrační vrstva lehká/těžká vegetační vrstva – intenzivní/polointenzivní/extenzivní vegetace.
V České republice se výstavba vegetačních střech rychle rozvíjí, dle údajů Svazu zakládání a údržby zeleně jen mezi lety 2014 a 2017 stoupl meziroční přírůstek zelených střech z 11 ha na 19,5 ha. K situaci v zahraničí, např. v Německu, však zatím máme daleko. V Mnichově je více než 300 ha zelených střech, ve Stuttgartu pak více než 120 ha (Ansel, 2017). Zajímavým příkladem je též Hamburg, který si v rámci akce Na střechy – Připravit – Zelená! stanovil cíl vybudovat 100 ha vegetačních střech za jednu dekádu. Už však po 4 letech od začátku projektu se podařilo tento cíl překonat. Další města pak stanovila povinnosti stavebníkům, např. Kodaň má pravidlo, že všechny nové střechy se sklonem do 30o musí být vegetační, San Francisco zase nových střech požaduje, aby 15-35% jejich výměry bylo koncipováno jako zelená nebo solární střecha.
Pěkným příkladem extenzivní vegetační střechy je vítěz soutěže Zelené střecha roku 2018 Villa Sophia v Praze 8 (Obr. 1). Střecha je pokryta rozchodníkovým kobercem, do něj jsou vysázeny modřence, kostřavy a hadinec obecný. Střecha nemusí být zalévána, údržba je potřeba jedenkrát za rok.
Obr. 1 Extenzivní vegetační Villa Sophia (zdroj: https://www.isover.cz/)
Zajímavým příkladem intenzivní vegetační střechy, a to dokonce nejstarší na sever od Alp, je střešní zahrada na budově bývalých stájí u zámku v Lipníku nad Bečvou (Obr. 2), která byla vybudována roku 1869 a má rozlohu 600 m2. Její součástí je i kašna s fontánou.
Obr. 2 Střešní zahrada na zámku v Lipníku nad Bečvou (zdroj: https://www.kudyznudy.cz/)
Zdroje:
Burian, S. a kol. (2016). Standardy pro navrhování, provádění a údržbu – Vegetační souvrství zelených střech, Svaz zakládání a údržby zeleně.
Ansel, W. (2017). Green Roofs in Germany - Facts and Figures, https://www.linkedin.com/